Na kraji jedné vesnice na Vysočině najdete skládku. Místní tam svážejí bordel a jednou ročně, na „čarodky“, obrovskou hromadu zapálí. Je to plácek o třetině hektaru plný odpadků, navezené suti a rozježděného bahna. Já to místo kupuju.

​

Hrával jsem si tu jako děcko, mám k němu vztah a vnímám jeho potenciál. Chci, aby se změnilo v biotop, o který se budou starat v rámci projektové výuky žáci místní základky. Úplně vidím, jak se tam bude vyjímat nějaké umělecké dílo a přístřešek s tábořištěm k volnému užívání. Chci veřejnou saunu dole u obecní hasičské nádrže. Chci houpačku a posezení s lesním barem nahoře pod starým javorem, který patří sousedovi.

Chci na místo přivádět odborníky, aby mě a majitelům okolních pozemků poradili, jak zvyšovat biodiverzitu, jak zadržovat vodu, jak připravovat krajinu na změny klimatu.

Chci, aby se bezejmenná ospalá vesnice stala cílem návštěv a inspirací ostatním.